Základní škola
a mateřská škola Konstantinovy Lázně
a mateřská škola Konstantinovy Lázně
40. léta
Poválečná školní léta druhé poloviny 40. let byla ve znamení odsunu původních německých obyvatel a celorepublikových politických, společenských i kulturních změn, jež probíhaly v rychlém sledu a měly dopad i na život lázeňské školy.
Jak můžeme z poválečné kroniky obecné školy v Konst. Lázních psané jejími řediteli vyčíst, začátky školního roku vždy probíhaly ve slavnostně vyzdobené třídě společným shromážděním žáků, učitelů a představitelů obce, slavnostními projevy a později i poslechem projevů státníků v rozhlase po drátě, který byl zaveden i do naší školy. Mezi tradiční aktivity školy patřily oslavy výročí narození a úmrtí prezidentů, oslavy 28. října, květnového povstání či svátek matek. S měnící se politickou situací po „vítězném únoru“ 1948 se měnila i jména oslavovaných osobností (Masaryk a Beneš jsou vystřídáni Gottwaldem a Stalinem) a druhy povinných oslav, které byly stále více spjaty s politickými událostmi, vládnoucí komunistickou stranou a Sovětským svazem (VŘSR, Dny armády, Únorové vítězství, prvomájové průvody). Způsob oslav však zůstával podobný – společná setkání žáků, pedagogů a veřejnosti v biografickém sále hotelu Kavalír (bývalé kino v hotelu Tvorba, dnes Alžbětin dvůr), slavnostní projevy ředitele školy, starostů, později i aktivních členů KSČ, pěvecká, recitační a divadelní vystoupení žáků, zpěv hymny a národních (později budovatelských) písní, lampiónové a prvomájové průvody, divadelní a filmová představení, slavnostní výzdoba, vyvěšené vlajky. Žáci se účastnili i slavnostního svěcení lázeňských pramenů.
Každoročně probíhaly oblíbené Mikulášské a Vánoční besídky (později nahrazené příchodem Dědy Mráze) a červnové „Týdny dětské radosti“ (později zvané „Radostné dny mládeže“) - žáci dostávali cukroví, čokoládu, bonbóny či třešně ze školní zahrady.
Při škole pracovalo rodičovské sdružení („sdružení rodičů a přátel školy“ - SRPŠ), které financovalo nejen výše uvedené dárky, ale např. i oblíbené autobusové školní výlety na různá místa regionu ( Šipín a Gutštejn, Starý mlýn, Tachov, Mariánské Lázně, Karlovy Vary, Loket), či teplé svačiny pro žáky ve formě kakaa v rámci tzv. stravovacích akcí pro žáky. Probíhaly i osvětové akce („Týden lesů“ - propagace významu lesa), byly promítány filmy (např. sovětský film Tajná mise), škola se zapojovala do různých soutěží (5. místo v okrese ve výzdobě tříd - 1949, 1. místo v okrese a 2. místo v kraji Plzeň v recitaci – soutěž tvořivosti mládeže 1950, sběr šípků, odpadu, papíru, běh míru) a v roce 1948 žáci poprvé drželi „protimandelinkovou službu“ na bramborových kulturách, ale „mandelinka nebyla nalezena“. Naopak v červnu 1951 bylo „nalezeno a zneškodněno mnoho larev a brouků tohoto nebezpečného škůdce“1). Pravidelně ve škole probíhaly i inspekce okresních či oblastních (krajských) školních inspektorů, a kromě prázdnin, které následovaly po rozdání pololetních a závěrečných školních zpráv (vysvědčení), mohli žáci odpočívat i o prázdninách vánočních či velikonočních.
Od roku 1949 pracovala ve škole pionýrská organizace2), jejíž členové se podíleli na většině veřejných vystoupeních a oslavách v obci a okolí.
Až do roku 1946 chodily do lázeňské školy i děti z Kokašic, které územně spadaly do čelivského školního obvodu a přešli sem opět po znovuotevření obecné školy v Čelivi. Mezi lázeňskými a kokašickými žáky panovala určitá rivalita a dle vzpomínek jedné z tehdejších žákyň zpívali lázeňští o přestávce: „V Kokašicích na vsi chcípla kobyla, kokašický pojďte, bude hostina.“
Oficiální název školy se dle reforem školského zákona měnil následovně:
Připomeňme si nyní jednotlivé školní roky:
I v druhém poválečném roce 1946/47 zůstávala zpočátku lázeňská škola jednotřídní, jelikož přetrvával nedostatečný počet učitelských sil. Náboženství se začalo vyučovat až v říjnu 1946, po nástupu faráře Jiřího Klímy z Bezdružic jako učitele římsko-katolického náboženství. Od 16. října je otevřena druhá třída, jelikož nastupuje učitelská čekatelka Miroslava Jechová, absolventka Učitelského ústavu v Hořovicích. Domácí nauky po odchodu učitelky Vlasty Žáčkové – Rokoské do měšťanské školy v Bezdružicích vyučuje Jarmila Kulhánková, která zároveň působí ve školách v Okrouhlém Hradišti, Cebivi a Horních Kozolupech. Řídícím učitelem zůstává Miroslav Blahout a to až do konce školního roku 1950/51, kdy byl přeložen do národní školy v Drozdově, okres Hořovice. Miroslav Blahout obýval se svou rodinou učitelský byt v prvním patře školy (dnes je zde počítačová učebna, sborovna, ředitelna) a bývalá žákyně p. Erika Vránová (později dlouholetá školnice) vzpomíná na svůj první školní rok takto: „Moje maminka prala celé rodině prádlo (tehdy ještě v prádelně na školní zahradě, v neckách na valše), a protože jsme se znali, tak já jsem místo vyučování dopoledne hlídala malou Vlastičku - dceru pana ředitele, aby si paní ředitelová mohla ráno pospat.“
Další z bývalých žákyň na pana řídícího Blahouta vzpomíná slovy:“Byl to zlatý chlap, chodil pravidelně pro mléko do konvičky k paní České. Učil žáky ve dvou třídách a obě zvládal – lítal sem a tam.“
14. září žáci spolu s místními občany vzpomněli 9. výročí úmrtí prezidenta T. G. Masaryka na pietní slavnosti v kině hotelu Kavalír, další slavnost, na níž účinkovaly děti z obecné i mateřské školy proběhla k výročí 28. října a školní kronika také popisuje podrobně celou řadu aktivit žáků v průběhu celého školního roku. Citujeme jeden ze zápisů:
„Dramatická činnost žáků a žákyň zdejší obecné školy byla v tomto školním roce úspěšná a vyvrcholením byla divadelní hra pro mládež „Jak se stal švec Ivánek princem“. Divadlo se velmi líbilo a hra byla sehrána 21. června 1947 pro dospělé a 23. června pro okolní školy. Představení shlédly tyto školy: obecná a měšťanská Bezdružice, obecné školy Okrouhlé Hradiště, Cebiv, Čeliv, Horní Kozolupy. Čistý výtěžek činil 1 970.70 Kč. Při předvádění hry pro dospělé došlo k malé nehodě. Přestala svítit elektrika a hra byla dokončena při lampách. Hra byla sehrána v rámci akce „Týden dětské radosti“.“
O hlavních prázdninách 1947 proběhla oprava školy – záchody v dřevěné přístavbě byly přeměněny na splachovací a do tříd byla zavedena voda (dřevěná přístavba byla v zadní části budovy, kde je dnes spojovací chodba do nové přístavby školy z roku 1995).
Ve školním roce 1947/48 navštěvuje školu 58 žáků ve dvou třídách s pěti postupnými ročníky, jedna dívka je italského a jeden chlapec polského státního občanství. Kromě domácích nauk se vyučuje 2 hodiny týdně římskokatolické náboženství. Učitelský sbor zůstal stejný až do roku 1949/50, ale v následujících letech se často měnil (učitelé tehdy po ukončení studia dostávali, tzv. umístěnku, která jim určila místo pracovního pobytu a byli posílání především tam, kde byl nedostatek učitelských sil, což bylo po poválečné odsunu Němců především pohraničí) a opět se více stabilizoval až na konci 50. let.
Stravovací akce se v tomto školním roce neuskutečnila, jelikož nebylo možné sehnat mléko ani kakao, ale škola v červnu 1948 obdržela prostřednictvím okresní péče o mládež v Bezdružicích americkou zásilku potravin „Care“ 3) a žáci tak v závěru „Týdne dětské radosti“ dostali kakao, čokoládu, rozinky a cukroví napečené ze surovin této zásilky paní učitelkou Jechovou a ředitelkou lázeňské mateřské školy Bratršovskou.
Vzápětí po „vítězném únoru“ 21. 4. 1948 byl s účinností od 1.9.1948 přijat zákon o jednotné škole4), kdy se kromě jiného název obecní škola mění na národní škola, školu spravuje ředitel a název správa školy se mění na ředitelství školy. Průběh volby nového prezidenta K. Gottwalda v červnu 1948 vyslechli žáci ze školního rozhlasu.
Ve školním roce 1948/49 je od 27. září Miroslava Jechová pro nedostatek učitelů přeložena do Slavic a tak je 47 žáků lázeňské školy dočasně opět spojeno do jedné třídy. M. Jechová však záhy onemocněla a do školy v Lázních se vrací až 8. února 1949; od tohoto dne je škola opět řádnou dvojtřídkou. M. Jechová je pak 1. července 1949 přeložena do okresu Blatná.
6. listopadu byly v rámci akce „Den sázení ovocných stromů školní mládeží“ vysazeny na školní zahradě tři ovocné stromy. V únoru a březnu 1949 opět děti dostávají 2x týdně teplé svačiny z kakaa, ale „obdrželi jsme však jen 3 kg, takže dlouho nevydržíme“. V rámci akce „Cukr bulharským dětem“ škola odeslala 1 kg kostkového cukru na divizi Československého červeného kříže (ČSČK) do Brna.
S účinností od 1. ledna 1949 byl zrušen správní a tím i školní okres Planá a lázeňská škola přechází pod soudní okres Stříbro s okresním školním inspektorem Milanem Průchou. Ten 22. února 1949 „zhodnotil význam únorových událostí, pojednal o učitelských aktualitách, o výzdobě škol apod.“ na první společné poradě učitelů bezdružického okrsku v bezdružické škole; žáci se ten den neučili, jelikož porady se účastnil celý učitelský sbor. V obou slavnostně vyzdobených třídách pak žákům o významu únorových událostí promluvil 25. února předseda KSČ v Konst. Lázních Jaroslav Frýbert. Následující den dr. Davídek prohlédl a opravil chrup žákům 1. – 3. ročníku, v březnu provedl dánský Červený kříž očkování proti tuberkulóze. Žáci školy získali 2. místo v okrese ve sběru německých knih, celkem jich přinesli 5000, za což obdrželi knihy do žákovské knihovny v hodnotě 325,- Kč a dva první sběrači „obdrželi od ošv. v Plané u M.L. po hodnotné knize.“ Jako dar k IX. sjezdu KSČ si škola vytyčila tyto závazky: „zalesňovací práce, uklizení lázeňského parku, uklizení hřiště a zahrady mateřské školy, zasázení 40 000 slunečnic, zlepšení v prospěchu“. Všechny závazky byly splněny a některé dokonce „až na 140%“.
Na začátku školního roku 1949/50 zasedlo 53 žáků do nového kovového školního nábytku pořízeného za cca 55 000,- Kč. Do školy nastupuje Miroslav Jůda, dosavadní ředitel národní školy v Horních Kozolupech, a protože učitelka domácích nauk Jarmila Kulhánková je přeložena do Pňovan a nepřišla za ni žádná náhrada, tak jsou vyučovány stávajícími učiteli. Výročí narozenin prezidenta Klementa Gottwalda se slavilo „Týdnem vzorné práce“.
Pozn. Psaní velkých písmen se v článku řídí tehdy platnými gramatickými pravidly.
1)Mandelinka bramborová se objevila na polích v roce 1950 a komunistická propaganda ji prohlásila za imperialistický útok, za tajnou zbraň kapitalistů, namířenou proti budování komunismu, a proto se mandelince také říkalo americký brouk.
2) Organizace Pionýr byla založena jako ideologická organizace KSČ pro děti na základní škole. Sloužila komunistické straně pro šíření myšlenek socialismu mezi dětmi. Skaut a podobné předúnorové organizace byly v té době zakázané. Učitelé na základních školách byli nuceni zajišťovat masový nábor do Pionýra. Hlavním kritériem úspěšnosti byla politická organizovanost a šíření myšlenek komunismu mezi dětmi. Pionýři měli modrobílý stejnokroj s rudým šátkem a skládali slib věrnosti učení marxismu-leninismu.
3)C.A.R.E. - „Cooperative for American Remittances to Europe“ - soukromá podpůrná organizace pro pomoc poválečné Evropě založená v listopadu 1945 (care = „péče“). Distribuovala potravinové, textilní a kojenecké balíky, v Československu byly rozděleny balíky CARE v hodnotě přes 32,8 milionu korun. Protože se však tato pomoc stala součástí Marshallova plánu, který Československo kvůli politickému převratu v roce 1948 odmítlo, byla činnost CARE na konci 40. let v Československu ukončena.
3)Dva měsíce po komunistickém únorovém převzetí moci byl schválen zákon o jednotné škole (Zákon o základní úpravě jednotného školství č.95/1948), který nařizoval vytvořit jednotný systém výchovy (základní devítileté obecné vzdělání pro všechnu mládež od šesti do patnácti let ) a radikálně tak změnil podobu prvorepublikového školského vzdělávacího systému v Československu; jeho autorem byl ministr školství Zdeněk Nejedlý. Krátce po přijetí zákona vešly v platnost nové učební plány, osnovy a učebnice.
Vysvětlivky zkratek:
