Činnostní učení

Činnostní učení podněcuje žáky k ativitě. Vytváří podmínky pro vzájemnou komunikaci mezi učitelem a žákem, ale i mezi žáky navzájem, rozvíjí smysl pro týmovou práci a umožňuje aktivní zapojení všech do výuky. Přirozenou cestou vede k probouzení schopností žáků, k rozvoji tvořivosti, samostatného a logického myšlení. Žák se učí ovládat učivo jako základ k dalšímu učení a jeho využívání v životě.

Základním principem činnostního vyučování je probouzení zájmu (motivace) a nabývání nových poznatků žáky názorně, vlastní činností a prožíváním za pomoci vhodných učebních materiálů a pomůcek.
Činnostní učení je založeno na metodě objevování. Žáci sami, na základě kroků doporučených učitelem, objevují principy a zákonitosti pozorovaných jevů. Vlastní manipulací s pomůckami a vlastní tvorbou úloh získávají žáci poměrně rychle a především trvale praktické zkušenosti, k čemu nový poznatek nebo dovednost slouží, např. v matematice potřebné algoritmy a pravidla, aniž by počítali velké množství numerických příkladů bez porozumění. Při činnostním učení postupujeme od prožitků žáků k faktům a teoriím.
Učivo se procvičuje na konkrétních příkladech a situacích, které přináší každodenní život, a tak má pro žáky osobní smysl. Zároveň se zaměřuje na zvládnutí podstatných jevů a odkrývání jejich vzájemných souvislostí. Příklady a modelové situace učí žáky vnímat učení jako činnost důležitou pro vlastní život i existenci okolního světa. V průběhu činnostních vzdělávacích postupů je žák veden k samokontrole, samohodnocení a odpovědnosti za svá rozhodnutí. Učí se pracovat sám i spolupracovat v týmu. Poznává okolní svět a následně poznává i sebe.