Pohledy do historie lázeňské školy - 1 (20. léta min. 20. století)

Historii obce Konstantinovy Lázně můžeme sledovat již od 16. století, kdy se v písemných dokladech objevuje zmínka o sirnatém prameni zvaném lidově "smraďoch" pro svůj vysoký obsah sirovodíku. První lázeňskou budovou s pěti lázeňskými kabinami a 22 pokoji postavili v roce 1803 u sirnatého (Rudolfova) pramene na místě dnešních Starých Lázní sedláci z nedaleké Nové Vsi.  Roku 1837 lázně koupil majitel okolního panství kníže Konstantin Dominik  Lövenstein - Wertheim, po kterém dnes nesou Konstantinovy Lázně svoje jméno. V této době se zde s velkým úspěchem léčila padoucnice pomocí slatinných zábalů z místních zdrojů. Rychlý rozvoj lázní ovlivnilo v roce 1901 zavedení vlaku Pňovany – Bezdružice, což se stalo popudem k velké stavební a investiční činnosti. V roce 1924 se Konstantinovy Lázně (Constantinsbad)  staly samostatnou obcí s vlastním katastrem (okolo 180 ha) a vlastní samosprávou - obecní radou. Do té doby se lázně rozkládaly na katastrech okolních obcí – Poloučany, Nová Ves, Kokašice a Břetislav. Nová obec měla 71 domů a jejich obyvatelé docházeli do kostela a do škol podle příslušnosti ke svým mateřským obcím. Děti z původní osady Säuerlingshäuseln (později Lázně Nová Ves a poté Konstantinovy Lázně) chodily do školy  nejprve v Čelivi a po roce 1821 do Nové Vsi, obyvatelé poloučanského katastru chodili do kostela a do školy v Okrouhlém Hradišti. Jednalo se o vesnické málotřídní školy s prvními pěti stupni základního vzdělávání.

V létě 1921 se v souvislosti s  novým školským zákonem  č. 306/1920 Sb. z 9. dubna 1920 v Konstantinových Lázních přemýšlelo o výstavbě nové měšťanské školy pro šesté, sedmé a osmé ročníky, neboť žádná takováto škola v nejbližším okolí nebyla. Iniciativa vzešla od členů tzv. Lázeňského klubu v Konstaninových Lázních, kteří pověřili tehdejšího svého sekretáře Antona Mattise jednáním s okolními obcemi. Ten se sešel v hotelu Elisenhof (Tvorba, Alžbětin dvůr) s představiteli celkem 49 obcí z okolí, aby sepsal počty školou povinných dětí. Na základě tohoto jednání zaslalo vedení jednotlivých okolních škol své seznamy s počty žáků:

Čeliv – 50 dětí

Kozolupy a Slavice – 49 dětí

Česká Domaslav – 34 dětí

Cebiv – 30 dětí

Nová Ves – 22 dětí

Ostrov a Krsy – 23 dětí

Celkem – 208 dětí

Poté sepsal a zaslal A. Mattis na příslušnou okresní a zemskou inspekci žádost o výstavbu školy v Konstantinových Lázních s odůvodněním, že obec leží ve středu školského obvodu. Po odeslání údajů spolu se žádostí na Ministerstvo školství intervenoval A. Mattis spolu s panem senátorem Starkem za její kladné vyřízení. Z ministerstva brzy přišel požadavek, aby se Konstantinovy Lázně nebo Lázeňský klub zavázaly podílet se na stavebních výdajích. Svůj finanční podíl přislíbily i obce ležící v Konstantinolázeňském školním obvodu.

Obyvatelé s nadějí čekali na kladné rozhodnutí příslušných úřadů. Mezitím se však starosta Trüber z Bezdružic a děkan Prarrer z Čelivi vydali na cestu do Prahy s cílem získat stavbu školy pro Bezdružice. Přestože byly veškeré potřebné náležitosti ze strany obce Konstantinovy Lázně již podány a vyřízeny, podařilo se Bezdružicím zvrátit rozhodnutí Ministerstva školství na svoji stranu. Tím bylo úsilí o postavení měšťanské školy v Konstantinových Lázních zmařeno a škola byla v roce 1923 postavena v Bezdružicích.

V roce 1925 zemský školský úřad vydal povolení ke zřízení vlastní školy v rozrůstajících se Konstantinových Lázních a tak zde byla k 1. lednu 1926 zřízena první německá obecná škola jako školní expozitura (pobočka školy v Nové Vsi), jejíž jedna učebna byla provizorně na jeden rok umístěna v domě č. 35 (před 2. sv. válkou původně dům rodiny Heilových, dnes dům č. 35 rodiny Heřmanových v Růžové ulici). Slavnostně byla škola poprvé otevřena 4. ledna 1926 a jejím prvním učitelem byl pan Petr  Kaspar. 

Pro účely nové školy byla obcí 17. září 1926 zakoupena od Adel Büchwaldové vila Flora (č.p. 22) za 137 000,- Kč.  Vila Flora byla postavena v roce 1907 za 16 200,- Kč a po zakoupení byla nákladem 40 000,- Kč přestavěna na jednotřídní (německou) veřejnou obecnou školu (v obci bylo podle Matriky školy v roce 1930  96% obyvatelstva německé národnosti, 4% české). Školáci se po přestavbě nastěhovali do nové školy v roce 1927.

V této budově sídlí škola dodnes.